Moje přepýšky

16. duben 2016 | 08.58 |

To si tak v úterý večer sedám k rozešitému náhrdelníku, tak nějak bez chuti na něm pokračovat a najednou mě přepadl intenzivní pocit, že si musím ušít něco pro sebe. Přestože normálně vždycky jednu věc dokončím a pak pracuji na druhé, rozsypané korálky putovaly do krabiček a pytlíčků, a šla jsem si najít materiál na svoje velké bílo-černé sutaškové náušnice. Z halenek, do kterých se daly nosit náhrdelníky, jsem nějak vyrostla, a tak mám spíš jen slušná trička, která ale nemají ten správný náhrdelníkový výstřih, proto nosím hlavně náušnice. Moje první sutaškové (červené) náušnice se plíživě přestěhovaly natrvalo k Týnce a tak jsem si řekla, že si taky jedny zasloužím. Prostě takové to impulzivní rozhodnutí, kdy najednou člověk přesně ví, co musí udělat.

Moje černobílé

Náušnice jsou rozhodně nepřehlédnutelné, přesně takové, jaké jsem si představovala. Pracovala jsem na nich po tři večery, takže je považuji za své sutaškové mistrovské dílo (v sutaškování se mám ještě co učit). Dokončila jsem je ve čtvrtek v půl dvanácté v noci a v pátek už měly svoji premiéru.

Moje černobílé

Minulý víkend jsem ještě ušila dva náramky, které jsem věnovala do tomboly IV. celostátní konference Asociace klinických psychologů ČR, která se konala v pátek 15.4., a kde jsem měla tu čest ukázat a nabídnout své šperky.

Kopie - P1140217

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře